PROPOJENÍ x IZOLACE
Jeden z principů vesmíru je: "Jak uvnitř, tak i navenek", "Makrokosmos versus Mikrokosmos" - tedy co se děje nahoře, děje se i dole. Jedno od druhého nelze odříznout....
Pojďme se však podívat na nás samotné, lidské bytosti. My jsme také určitá forma kosmu. Naše tělo je jeho hranicí v hmotném světě. Vše v našem těle funguje jako celostní systém. Každá buďka má svůj význam, pracuje pro "vyšší systém" a když je jeho součástí, vytvoří spolu s dalšími buňkami např.orgán. Orgány tvoří další "vyšší systémy" - cévní systém, trávící systém, dýchací systém... A pak to postupuje a tak se dostaneme do bodu, kdy jsme si vědomi svého těla jako systému, s tím, že tělo jde zpětně cestou ke každé té jednotlivé buňce, zásobuje ji, aby mohla být funkční...
Našimi základními orgány jsou mozek (rozum, mysl) a srdce, jejich vesmírem je tělo. My však někdy popíráme propojení mezi těmito dvěma. Fungujeme zkrátka jen buď pocitově (přes srdce) nebo rozumově (hlavou). Co se nám většinou nedaří je používat oboje najednou. Propojit hlavu a srdce. Žijeme tak jakousi izolaci.
Můžeme si to připodobnit tím, že do pocitů (srdce) postavíme "ženu" a do rozumu (hlavy) postavíme "muže". A teď si představte, že je izolujeme. Nemohou spolupracovat. Nemohou být plodní, stagnují bez vývoje, bez budoucnosti...protože nemohou vzájemně použít svůj potenciál...
Nemáte někdy pocit, že přesně takový je stav obecně v celosvětové společnosti? Nebo ve společnosti u nás? Nemáte pocit, že tento stav je někde uvnitř každného z nás?
Ideálním stavem je propojit svá srdce se svou myslí a naučit je spolupracovat. Srdce, to je naše světlo, bez kterého bychom nepřežili, a potřebujeme jej, abychom prozářili naši mysl a v ní potom snáze nalézali souvislosti a řešení.
Žít TEĎ, to je klíč k propojení. Většinou jsme to všichni už slyšeli nebo jsme o tom četli. Je to tak jednoduché. A přitom je to ta nějtěžší věc, která je nám, lidem, daná jako úkol. Jak krásně tento princip naplňuje podstatu znaku jin a jang.
Za redakci Českého Anděla
Lenka Vágnerová