RŮST

Jsem vlastně stále v údivu, jak jsou některé věci jednoduché a my v nich vidíme jen samou složitost. Mnohokrát jsem nám jako vzor ukazovala strom či stromy, les... A věřte mi, mělo to své opodstatnění. I tentokrát strom použiji pro své vyjádření.

Je jasné, že semeno stromu první, co musí udělat, je zakořenit. Tedy prvně svou energii věnuje zajištění si základní opory v zemi. Získá tak stabilitu, jistotu a tudíž základní potřebu nutnou pro svůj další vývoj. Ví, kam patří. Kde je jeho domov.

Následně může věnovat svou energii růstu vzhůru a prochází jednotlivými etapami svého vývoje. Řídí se cykly přírody, tudíž ví, kdy má veškerou svou sílu věnovat rychlému rozpuku, probuzení (jaro), kdy má čerpat sílu a živiny (léto), kdy má plodit (podzim) a kdy má odpočítat (zima).

Když se nad tím hlouběji zamyslíme, je tu jedno fantastické zjištění. Veškerou svou energii a vnitřní sílu zaměřuje na RŮST. A to neustále, protože i při svém zimním odpočinku si je stále vědom toho, že má růst.

My lidé bychom toto měli mít také na vědomí. Jenže se nám často stane, že se pod tíhou všech povinností a nutností ztratíme. Najednou sejdeme z té cesty růstu. Najednou stojíme a zmateně se díváme kolem sebe, jako malé dítě, které se ztratilo na nádraží a najednou nemá nikde kolem sebe ani mámu ani tátu.

Ano, toto se nám děje a často trvá velmi dlouho, než to své vedení opět nalezneme. Ono, když se to stane jedinci, tak by ho měla společnost přivést zpět na cestu. Jenže dnes je to tak, že se ztrácíme jako celá společnost. Najednou tam nestojí jedno ztracené dítě, ale celý les dětí, kteří nevědí, kde mají své kořeny. A vidí kolem sebe jen stejně zmatené dospělé, kteří nejsou schopni říct, kde ty kořeny vlastně jsou a zda vůbec ještě svítí slunce, protože zapomněli ve svém strachu vnímat přírodu kolem sebe. A víte, co tím děláme? Ztrácíme svou energii, protože vlastně nikdo nevím, jak ji správně směřovat.

Vrátím se ke stromům. Strom ví, že růst je jeho hlavní záměr. Tím, že to ví každý jednotlivý strom, vytvoří les, který neustále roste. Každý malý stromek, který je mladý, se to od těch velkých stromů dozví. Není třeba přemýšlet jak - třeba jen tím, že to prostě dělají.

Růst je hlavní princip života na Zemi vůbec. To je třeba mít stále na vědomí a když se někdy ztratíme, myslím, že pomůže zvednout hlavu vzhůru a podívat se, zda svítí slunce. Ten zdroj, ze kterého přichází světlo a teplo. Je třeba si uvědomit kam patřím, kde jsou naše kořeny a rychle si vzpomenout, že máme růst. Tím zaměříme vnitřní sílu, naši vnitřní energii opět správným směrem. Směrem, který je platný pro všechny bytosti na naší planetě. A tím, že je tento záměr jednotný, neporosteme jen jako jedinci, ale jako celý les.

Přichází nám zima a s ním čas adventní. Máme možnost se zpomalit a zklidnit a v jednotlivých adventních týdnech si popřemýšlet o sobě a záměru, se kterým rezonujeme.

Zkusme se tedy v rámci našeho růstu zamyslet nad tím, kam patříme, kde máme své kořeny, jak vnímáme náš domov. Toto patří k 1.adventní neděli a následujícímu týdnu po ní.

2. adventní neděle a týden po ní je o vztazích. Vztazích, které žijeme, jak je žijeme... Vztahy mezi jednotlivci.

3.advetní neděle a týden po ní je o vztahu sám k sobě... Zkusme se nad ním také zamyslet, protože tak jak dokážeme mít rádi sami sebe, tak to dokážeme projevit i navenek.

4. adventní neděle a týden po ní je o Víře. Uvědomit si čemu věříme a v co věříme.

Advent je čas, kterým nám příroda dávám možnost se uvnitřnit a může nám pomoci opět vykročit a uvidět zářivý zdroj světla. A RŮST!

Za redakci Českého Anděla
Lenka Vágnerová